Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Kam kráčíš reformo školství?

Tento článek jsem napsal jako reakci na 1. lekci kurzu RVP_VT21, jež se zabývá tématem Teoretická východiska reformy školství.

Reformy školství v minulosti

Překvapilo mne, že reformou školství se zabývali již ve 40. letech 20. století v USA, viz odkaz zde. Na jednu stranu mne těší snaha o neustálé zlepšování výuky žáků, která probíhala již před desítkami let. Na druhou stranu jsem zklamán, že výsledky této reformní snahy jsou i dnes na začátku. Dnešní stav českého školství mi více připomíná toto video.

Dobrým příkladem je pro mne Jan Amos Komenský. Během svého života nejen 1) viděl potřebu změnit přístup ve vzdělávání žáků. Ale také 2) sám navrhl změnu a 3) realizoval ji. Kéž by i snahy v naši zemi dosáhly všech těchto tří kroků. Bohužel zatím to vypadá tak, že snad každý vidí potřebu změny školství. Jen zlomek lidí se však snaží navrhnout konkrétní změny. A ještě méně změn se prozatím v praxi uplatnilo.

Rámcové vzdělávací programy

Malou vlaštovkou v posledních letech by snad mohlo být definování Rámcových vzdělávacích programů (RVP). Cílem již není zaměření na učitele ale na žáka. A učitel již neučí předměty, ale učí žáky. Důležitým pojmem jsou tzv. klíčové kompetence. Učitelé pomáhají žákům nejen získávat odborné znalosti z vybraných předmětů. Také jim pomáhají získávat dovednosti, které uplatní v osobním životě, při studiu a později i v profesní kariéře bez ohledu na odborné zaměření.

Pokud však mají učitelé pomáhat žákům rozvinout kompetence (k učení, komunikativní, k řešení problémů, sociální a personální, občanské a pracovní), je třeba, aby je sami uměli používat. Resp. aby o kompetencích věděli, pochopili je, uměli používat, vysvětlit, rozvíjet a kreativně předávat (viz Bloomova taxonomie vzdělávacích cílů).

Mnozí učitelé však museli před lety pod tlakem a bez odměny trávit desítky svého volného času na přípravách Školních vzdělávacích programů (ŠVP). A ne každý učitel dokázal za velmi krátkou dobu změnit přístup ve vzdělávání dětí (podle Bloomovy taxonomie přejít od pouhého pamatování k vytváření vlastních hodin podle RVP a ŠVP opravdu zabere nějaký čas). Mnozí učitelé však potřebný čas neměli. A museli prostě „přepnout“ ze starého způsobu výuky na nový. Bylo by tedy nefér obecně vyčítat učitelům nedostatečnou kompetentnost.

MŠMT ve spolupráci s odborníky tyto změny definovala a rozhodla o realizaci. Jsou to však učitelé, kteří se musí o realizaci postarat. Bylo by tedy správné „reformovat“ i vzdělávání budoucích učitelů. Pro vystudované učitelé se zatím nabízí dle mého osobního názoru prozatím málo možností, jak a kde si dostatečně zvykat na nový přístup ve vzdělávání. Je jednoduché řici učitelům, co mají dělat. Mnohem těžší je však říci, jak na to. A ještě těžší to tak skutečně dělat (jak můžete vidět, opět jsme u Bloomovy taxonomie).

Musím však také zmínit, že díky RVP a práci na ŠVP si mnozí učitelé uvědomili nutnost dalšího vzdělávání (viz tento článek). Také se naučili lépe spolupracovat s kolegy ve sborovně a jít za společným cílem. Díky čemuž se dá říci, že samotná příprava ŠVP vybavovala učitele potřebnými kompetencemi :-)

Profesní standard kvality učitele

Jistou pomocí by v budoucnu mohl být profesní standard kvality učitele (viz toto video). Jisté snahy v ČR již byly, viz tento článek. Prozatím však zůstalo jen o diskuze. Podle článku z roku 1998 na stránkách České televize vyplývá, že standardy „mají specifikovat, jak připravit učitele na pedagogických fakultách. Ředitelům škol standardy poslouží i při hodnocení a odměňování jejich podřízených.“

Zajímavým příkladem může být standard pro učitele na Aljašce (v anglickém jazyce).

Přál bych si, aby nějaké standardy vznikly. A aby podle nich pedagogické fakulty skutečně připravovali budoucí učitele a ředitelé škol skutečně podle nich hodnotili a odměňovali. A aby samozřejmě také měli finanční prostředky na tyto odměny.

Zvyšování platů učitelů

„Lékař, kněz a učitel. Za první republiky, alespoň jak se tvrdí, prý nejváženější povolání. Třebaže ani v letech předmnichovské republiky nepatřilo učitelské „řemeslo“ k těm, v nichž by se dalo rychle nebo zaručeně zbohatnout, platy byly na tehdejší poměry velice slušné“ (citace z článku Jistota učitelských platů).

Jak jistě všichni víme, platy učitelů se od ledna 2011 zvedly. Začínající učitelé se jistě radovali, přece jen získat plat o cca 6000 vyšší byl důvodem k radosti. Zkušení učitelé s mnohaletou praxí se však navýšení platu nedočkali. Alespoň prozatím.

S odměnami a osobními ohodnoceními je to také ošemetné. Některé školy si mohou dovolit  schopné učitele odměňovat. Jiné by rády, ale nemají z čeho. A pak tady jsou také školy, které mohou, ale neradi dávají „nazbyt“.

Motivace k lepším výkonům, dalšímu sebevzdělávání, inovování výuky atd. je i díky tomu menší, než by mohla být. Ne každý je připraven pracovat přesčas, chodit dál do školy či na semináře, pokud ví, že on osobně z toho „nic nebude mít“. Tedy kromě dobrého pocitu, že na sobě pracuje.

ISTE standard pro učitele

Dr. Brdička zmiňuje ve své prezentaci „Teoretická východiska reformy školství“ citaci z knihy Za zrcadlem a co tam Alenka našla (1871): „Musíš běžet ze všech sil, abys zůstala na místě. Chceš-li se dostat někam jinam, musíš utíkat aspoň dvakrát tak rychle.“

Což mne vede k úvaze, že při úpravách obsahu vzdělávání budoucích učitelů by se mělo myslet i na všudepřítomné IT technologie. Dnes má téměř každé dítě mobil, s počítači pracují každý den, netbooky, tablety a PDA se stávají běžnou součástí jejich konverzace. I učitel by měl být schopen na tento technologický rozvoj reagovat. A nejen tím, že se naučí používat počítač či mobil. Ale také tím, že pomocí IT zařízení bude schopen žáky při výuce zaujmout a skrze ně žáky i vzdělávat.

V článku Difuze technologií ve 21. století se píše, že „Školství se dostává do pasivní role, v níž se jen obtížně pokouší reagovat na vzniklou společenskou situaci a minimalizovat škody. Typickým příkladem může být třeba školní zákaz využívání některých zařízení či služeb, které žáci jinak běžně používají, jen proto, že nejsme schopni zajistit, aby zde realizovaná náplň činnosti byla v souladu s výukovými cíli.“ S tim mohu jen souhlasit.

O tento krok reformy školství se pokouší ISTE standardy pro učitele. Ve stručnosti obsahují pět bodů, které by měl každý učitel splňovat:

  • Podporují a inspirují učení žáků a jejich tvořivost
  • Připravují vzdělávací a hodnotící aktivity odpovídající digitálnímu věku
  • Ve své práci běžně využívají technologie
  • Budují a podporují zodpovědnost a občanství
  • Věnují pozornost sebezdokonalování a profesionálnímu růstu

Opět však jde „pouze“ o definovaný standard. Takže je velkou otázkou, kdo a jak učitelům pomůže tento standard naplňovat. Budou to pedagogické fakulty, které s velkou odvahou revidují obsah učitelského studia? Bude to MŠMT, která s velkou odvahou zvýší financování školství o další miliardy na vytvoření a zaplacení dalšího vzdělávání učitelů tímto směrem? Nebo to budou samotní učitelé, kteří se budou navzájem učit ze svých zkušeností?

Dr. Brdička ve své video prezentaci říká: „Skutečnost, že musí učitelé zvládnout velké množství různách technologických nástrojů, je staví do stejné role jako žáky, kteří se mají v Bloomově taxonomii vzdělávacích cílů dostat na co nejvyšší stupeň.“ Tedy i učitelé musí procházet všemi fázemi Bloomovy taxonomie jako jejich žáci při práci s IT technologiemi.

A když už se díky rychlému rozvoji IT technologií začínají jistým způsobem ztrácet  rozdíly mezi učiteli a žáky, mohou být učitelé a žáci více partneři při vzdělávání. Jak říká Michael Maser ve svém citátu: „Své učitele již dokonce ani nenazýváme učiteli. Říkáme jim „vzdělávací poradci.“

Kam tedy kráčí reforma školství?

Díky RVP si někteří učitelé uvědomili nutnost dalšího vzdělávání. Díky definování profesního standardu kvality učitele máme naději, že ve školách začnou ubývat špatní učitelé. Díky prvnímu navýšení platů (alespoň začínajícím učitelům) můžeme doufat, že do škol přijde více dobrých učitelů. A díky ISTE standardu pro učitele se snad brzy začnou budoucí učitelé lépe připravovat na realitu vzdělávání dnešních dětí.

 


    hodnotili 2 uživatelé

6 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Velmi pěkný komentář k lekci. Dovolím si konstatovat, že platí ta poslední možnost: "učitelé se budou navzájem učit ze svých zkušeností". Nečekejte nějakou velkou pomoc zvenčí.

  2. avatar

    Bloomova taxonomie vznikla v 50. letech, u nás se začala uplatňovat v 70. letech a byla též rozpracována pro některé konkétní šk.předměty. Není to tedy tak, že do vzniku RVP tady byl jakýsi temný středověk, kdy učitelé věděli jen o znalostech. A opravdu výuka dnes netrvá jen na znalostech - co dají různá pexesa a Riskuj a další soutěže? Tam přece jde jen o trénink znalostí (mimo dovednost soutěžit - samozřejmě). A že by učitelé teprve díky RVP a ŠVP přišli na to, že existuje i další vzdělávání?
    Jinak díky za pěknou úvahu.

  3. avatar

    Velmi pěkně jste shrnul hlavní body celé lekce, skoro bych se nebál to použivat jako výtah pro zpětné hledání toho nejdůležitějšího. Finančí situaci se bojím komentovat, zněl bych pravděpodobně velmi nespokojeně. Jen bych se pokusil odlišit dvě různé nespokojenosti - nevadí mi pracovat přesčas, vzdělávat se, zkoušet nové věci a jsem motivovaný i bez více peněz, skoro si myslím, že by mě více peněz nemotivovalo k dalším aktivitám. Být motivovaný vnímám jako něco automatického, co nelze předplatit - vím, že realita je jiná, osobně to však cítím tímto způsobem. Opravdu nespokojený jsem když si po pravdě odpovím, že jsem se neflákal, ale peněz se nedostává i v tom nejzákladnějším.:( Díky za odkazy, School of Rock - tím budu začínat hodiny:)) Nevím, zda-li do škol přijde více dobrých učitelů, díky vyšším mzdám - obávam se, že ne. Jde spíš o pověst učitele a jeho renomé, to je v dezolátním stavu. Skvěle to doložil velmi ubohý a trapný film Gympl (současná česká kinematografie je opravdu k nepokoukání) - jsme na tom možná stejně jako policisté, nebo hůř?:)

  4. avatar

    Pokusím se nepatrně rozvinout tu úvahu o penězích. Je nás s panem Vonáškem víc, co děláme téměř stejně aktivně bez finančního ohodnocení. Možná by vyšší platy na přímý výkon učitelů velký vliv neměly. Měly by ale vliv na vstupní úroveň zájemců o studium na ped. fak. Mohli bychom si více vybírat. Pořád mám v hlavě ta finská data - uchazeči o studium se rekrutují z 1/3 nejlepších absolventů SŠ. Na každé učitelské místo je několik desítek uchazečů. Plat je srovnatelný s doktory. Podíl školství na HDP je 6.4% (průměr OECD 5.2%, v ČR 4.4%) - http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10289/.

  5. avatar

    Děkuji za shrnutí lekce, ráda bych se vyjádřila k jednomu z výše uvedených námětů:
    Standardy učitele
    Jistě tušíme, že by bylo vhodné nějaké standardy vytvořit a zejména ty vytvořené využívat.
    Zúčastnila jsem se loni pilotního testování standardů učitele - jmenuje se to Rámec profesních kvalit učitele, tj byla jsem testována. Forma se mi jevila značně krkolomná. Dostali jsme k dispozici mnohostránkový těžko čitelný materiál s kriterii a stupni plnění jednotlivých kriterií a myšlenka spočívala v tom, že v normální hodině bude hospitace, která se pokusí pomocí dotazníku zjistit, zda kriteria splňuji a v jaké míře. Samozřejmě se zjistilo, že v rámci jedné hodiny se jen velmi obtížně vyhodnotí i malá část otázek (nehledě na to, že některé oblasti se v jediné hodině prostě projevit nemohou, protože jsou např. dlohodobé). Závěr pak spočíval v jakémsi pohovoru, kde jsem se měla dozvědět, co zlepšovat.
    Myšlenka je to zajímavá, jenže:
    - aby se vážně něco zjistilo, bylo by potřeba, aby ke mně na hospitaci mohl chodit někdo pravidelně (tj. třeba 10x za rok).
    - některé kompetence nesouvisí přímo s výukou, a přesto k profesi učitele patří (např. mám jako začínající učitel velké problémy s administrativou a to se na hodině nepozná)
    - papírová forma dotazníků byla nepřehledná (i se studenty udělám 10x lepší v Google Apps)
    - není jasné, co přesně by mělo být výstupem (Když splním napoprvé - dostanu vyšší plat?, Když se zlepším z mizerného stadardu na průměrný - budu odměněna? Když naopak nesplním - budu propuštěna, nebo budu propuštěna, když se z výborně přesunu do kategorie průměr?)
    - hodnotí se "pedagogika" nikoli specializace ... těžko někdo z vedení školy nebo metodiků pedagogického ústavu pozná, jestli ty algoritmy IKT učím dobře nebo ne
    - domnívám se, že v personalistice obecně se používá řada podobných metod, možná by bylo výhodné je jen poupravit a využít.
     
    Přes všechny mé námitky se mi tato forma jeví vhodnější, než kdyby kriteriem mělo být jen povinné další vzdělávání.
    Řadou certifikátů z nejrůznějších školení by si mnozí pedagogové mohli vytapetovat celý byt a jen zlomek těchto školení jim přinesl očekávané znalosti.
     
     
     

  6. avatar

    Ad peníze - souvislost s VŠ jsem si neuvědomil, podíl školství na HDP je u nás často připomínám a myslím, že to je určitá cesta, nicméně jak píšete v odkazovaném článku spojená s kvalitním managementem na MŠMT. Těch co tvoří hodně muziky za málo peněz je opravdu hodně, někdy mám pocit, že učitelé jsou obecně velmi nápadití a je v nich velký potenciál, ale málo se s námi pracuje. Kurzy na RVP jsou skvělou příležitostí. Ad standardy - souhlasím, to musí mít koncepci, dlouhodobé a krátkodobé cíle a hlavně to musí hodnotit odborník na pedagogiku, obor, ICT, masarykovskou humanitu a v zásobě s velkou zkušeností. Měl by to vlastně být metodik, poradce, kouč, člověk se kterým je radost řešit vlastní chyby. Jinak se určitě shodneme, že standardy jsou nutné a nelze je srovnávat s povinným dalším vzděláváním.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.